Vítězslav Kapčuk "VÍŤA V+V"

  modelaření      : 43 let (od roku 1970)

 vysílačka(y)     : GAMA, MODELA T6AM, GRAUPNER MC 10 a MC 12, HITEC  Eclipse 

 modely            : Extra 260 2,5m, Funtana 2 m , Edge 2,5m, Diablotin 2x,  Discus 2,5 el.a další  ve výstavbě DSA Miniplane 2m,  A6M Zero 2,5 m

  email               : Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.  

  zajímavosti      : 

  hobby              : přece MODELAŘINA

 

Tak pokud mohu k začátkům svého modelaření něco vzpomenout, tak asi největší pobídkou a startovacím stimulem byl můj děda, který byl vyučený letecký mechanik a jako malému klukovi - to mi bylo asi cca 5let - mi ze stavebnice MERKUR sestrojil  nelétavý model letadla o rozpětí asi 60cm - pro mne tehdy obrovský kus letadla. Stroj při pojíždění točil vrtulí. No prostě paráda. I když děda zhruba za dva roky na to zemřel, tak tu touhu sestrojit něco vlastníma rukama a navrch létajícího ve mně zanechal a já měl jasno. Takže různá házedla - Vosa, pak Kolibřík a o prázdninách bylo co dělat. S přibývajícími léty - to už  bylo ve škole, kde fungoval modelářský kroužek - jsem měl příležitost si osahat upoutaný  model s detonačním motorem  Jena 2,5 a bylo rozhodnuto. Další můj model byl typu trenér  na motor Taifun  a místo ocelových lanek, která byla v té době nedostatkovým zbožím,  vzlétl na louce na silonovém vlasci.

  Touto cestou jsem kráčel sám s pár stejně postiženými kamarády a několik let jsme se věnovali těmto modelům.  Ještě musím  vzpomenout na  volný model KOS dle plánku p.Fary, na kterém jsem poznal radosti a strasti volně létajících modelů. Pamětníkům jistě nemusím připomínat, jaké to bylo se sháněním materiálu, paliva a nemluvě o modelářském chlebu – „balse“.  A pro ty, kteří  jako já šli svojí cestou a nebyli organizováni v klubech či kroužcích to bylo o to těžší.  Další kroky a sny směřovaly  logicky k modelu dálkově ovládanému .  První byl opět KOS ovládaný jednokanálem GAMA a po něm další  a další pokusy, ale jak už to bývá, jeden a navíc neproporcionální kanál nemůže stačit a tak jsem  začal nejen toužit ale i reálně uvažovat o  vícekanálové proporcionální soupravě. V té době vyšel v časopise Amatérské rádio plán na výrobu takovéhle soupravy a já - ač v elektronice naprostý laik - jsem se rozhodl pro tuto soupravu. Musím dodat, že za přispění  svého dobrého kamaráda, který na rozdíl ode mne laikem nebyl a měl i potřebné vybavení . Popravdě řečeno víc než roční snažení skončilo fiaskem, neboť soupravu se nám nikdy nepodařilo uvést do stavu schopného  osazení do modelu.

  V té době přišla na trh souprava MODELA T6 AM,  takže jsem začal šetřit a soupravu pořídil. Samozřejmě bez serv. Pro ta jsem musel podniknout dobrodružnou výpravu až do Prahy, kde jsem zakoupil 3 ks serv Acoms za tehdy neuvěřitelných 1500,- , což byla tehdy moje  výplata. A mohl jsem  vystoupat na další  level  modelaření.  Podle Modeláře jsem sestrojil  školní model Trenér na motor MVVS  2,5D  a vyrazil na první  starty. Ty končily většinou velmi rychle, destrukcí modelu. Takže bilance byla jasná, 1let = 1 pád :-),  zhruba týden oprav a znovu. Délka letu se prodlužovala z 5 sekund až na několik minut, ale málokdy se  z létání podařilo vrátit s celým modelem .

 Tehdy jsem byl už ženatý a tak se samozřejmě frekvence létání výrazně snížila, ale nikdy mě neopustila touha  jít na louku a tam si svůj model  zalétat a užít ty chvíle  plné adrenalinu a štěstí .  Když to letělo a taky přistálo a navíc umocněno  i tím, že to byl vlastní výtvor. V té době to byl  dvouplošník MAX,  různé školní modely až po první stavebnici firmy Pilot, model QB 20 H, vlastně první model s křidélky. Mezitím jsem zplodil dva syny a stvořil rodinný domek a  s postupem doby jsem je začal zasvěcovat do tajů modelařiny.  Ač se oba naučili ovládat modely, tak staršího syna to bohužel nebavilo a chytily ho počítače. S mladším, který je mimochodem  od svého mládí upoután na vozík, se však zadařilo a dodnes spolu  jezdíme létat.

 No a kam jinam než do Lupenice. Není to od nás příliš daleko, letiště je nádherně udržované (díky Toníkovi) a především se zde setkáváme s podobně postiženými lidmi a to je na tom to nádherné. Sdílíme společného koníčka a máme si co říci. S přibývajícím věkem jsme přešli k větším modelům - asi proto, že už hůř vidím :-).  Ale je to dáno  spíš tím, že tyto modely mají  lepší letový projev a  jsou to prostě VÍC LETADLA.           

 vstup do "osobní fotogalerie"

Joomla Templates - by Joomlage.com